Už několik let se občas zastavím v menší vinárně s vinotékou. Žádný luxusní podnik, standardní posezení a prodej vín přes ulici, jak lahvových, tak i stáčených. Je to rodinný podnik a paní majitelku tam jednou až dvakrát v týdnu střídá dospělý syn. Obvykle si popovídáme, co je nového a jak jde život. Tentokrát jsme probírali, co aktuálně viděla na YouTube:
https://www.youtube.com/watch?v=6YJ91FKZHI0
Je to sociologický výzkum o tom, jak velikost poprsí obsluhy ovlivňuje výši spropitného. Když jsme si to pustili tak mně to docela pobavilo. Hned jsem se musel zeptat, jestli to nechce taky zkusit. Navýšit tržbu a spropitné by bylo dobře, ale osobně se jí do toho nechce, protože spousta zákazníků ji zná už dlouho a efekt by asi nebyl tak velký. Ale kdyby místo syna jeden den v týdnu byla za pultem prsatá sexbomba, tak by to mohlo být také jako výzkum a možná i legrace. Ale kde jí sehnat, to je ta otázka….
Uplynulo několik dní. Zašel jsem opět na skleničku a příjemný rozhovor s paní vinárnicí. Paní vinárnice se vrátila k tomu videu o sociologickém výzkumu. Říkala, že sehnala dlouhou paruku a umělé silikonové poprsí, ale když si to oblékne, tak se v tom nějak necítí dobře. Zkoušela se namaskovat a byla v tom nakupovat. Prý měla pocit, že na ni kouká víc lidí a zejména pánů. Ale odvahu obléknout se tak za pult prostě nemá. Mně hned zajímalo, jak vypadá v převleku. No trochu jako kurvička, komentovala paní vinárnice. Oblékat si to už nebude, ale jestli chci, tak mně to ukáže. Poprvé jsem se tedy dostal do zázemí vinárny. Na ramínku tam měla viset černé šatičky s větším výstřihem. Vedle ležela dlouhá hnědá paruka s odrosty a melírem. Z police vyndala krabici s poprsím a velkou tmavou podprsenku. To ale musí vypadat úžasně na těle a na hlavě, provokoval jsem paní vinárnici. No to určitě, ale ne na mě, ale prý jestli se mně to líbí, tak si to mohu klidně vyzkoušet, odpověděla. Zrovna přišli zákazníci. Musím je jít obsloužit, řekla a doplnila ať si to zatím zkusím obléknout.
Nechala mně v zázemí a já nakonec přistoupil na její výzvu. Sundal jsem si tričko a oblékl si umělé poprsí. Překvapila mně jeho váha, ale na dotek bylo docela příjemné. Nasoukal jsem prsa do podprsenky a oblékl jsem šaty. Teprve teď vynikli mé přednosti. Trochu jsem ještě urovnal silikon a překvapivě jsem ve výstřihu viděl iluzi velkého bujného poprsí. Ještě paruka, trochu jsem s ní zápolil, ale nakonec seděla správně na hlavě. Paní vinárnice mezitím obsloužila zákazníky a přišla se podívat, jak to všechno dopadlo.
Ještě sundejte kalhoty, ať vidím nožky. Tak jsem nakonec skončil jenom v šatičkách. Prý mně to sedí víc, než jí. No asi už mám výzkumnici, směje se paní vinárnice. Ještě botičky a trochu nalíčit a bude to použitelné. Tak si to rozmyslete a dejte vědět, jestli do toho půjdete, pokračovala.
Opět další zákazník a já měl čas na to vrátit se zase do toho v čem jsem přišel.
Paní vinárnice se vrátila a vytáhla velkou igelitku a naložila do ní prsa, podprsenku, paruku a šatičky. Vezměte si to domu a trénujte, příště si řekneme jak dál.
Dal jsem si ještě skleničku na cestu a odnášel si domů úkol.
Naštěstí to nemám daleko a už cestou jsem měl takové příjemné mrazení a těšil se, že si to vše znovu obléknu.
Ve vinárně měl další dny službu syn paní vinárnice a já měl čas si to všechno rozmyslet. No rozmyslet, už ale není co, zkusím to. Druhý den navštěvuji prodejnu nadměrné obuvi a pořizuji černé dámské boty na nízkém širším podpatku, paní prodavačce rovnou vysvětluji, že budu pracovat jako barmanka ve vinárně a potřebuji pohodlné boty. Kupuji ještě černé punčochy, bude podzim a aby mně nebyla zima. Doma potom celý víkend chodím v plné výbavě.
V pondělí jdu opět na skleničku. První dotaz nebyl, co si dám, ale jestli může se mnou počítat. Přitakávám, že ano a že se mně to docela líbí a těším se, mám už i botičky, ale nevím, jak se nalíčit a učesat. S tím jsem počítala, reaguje paní vinárnice, domluvila jsem známou kadeřnici na středu dopoledne a ta se o to postará. Vinárna otevírá v jednu po obědě, takže bude čas mně připravit.
Ve středu okolo desáté jsem na domluveném místě u kadeřnice. Přebírá ode mě paruku a jde ji připravit. Mezitím se oblékám do „pracovního oblečení“.
Na hlavu dostávám pásek, něco jako čelenku na stažení vlasů pod paruku. Po nasazení paruky a lehkém přičísnutí musím sdělit paní kadeřnici, že jsem nečekal, že mně tak pěkně sedne na hlavu. Dostávám vysvětlení, že ten pásek pod parukou tomu hodně pomáhá a také lépe fixuje paruku na hlavě. Líčení nebude tak složité, paní kadeřnice měla za úkol mně naučit se rychle namalovat. Stačí jenom trochu krému a pudru, potom jenom rtěnka a obtáhnout tužkou oči, volí hnědou tužku na oči. Je to rychlé a vypadá to přirozeně, tak to asi také zvládnu, vše potřebné dostávám sebou, mělo by to vydržet na několik aplikací, ubezpečuje mně paní kadeřnice. Nakonec dostávám na ruku perličkový náramek a stejné perličky na krk. Dva prstýnky a klipsové náušnice. Tak hotovo a můžete jít do práce. Oblékám si navrch na šatičky ještě džínovou bundu, ve které jsem přišel. Bohužel nešla dopnout přes prsa, ale to je asi normální, směje se kadeřnice, koukněte, jak takovou bundičku nosí ženy, většinou ji také nedopínají, a hlavně kdybych ji měla zapnutou, tak nebude vidět poprsí a to by prý byla velká škoda.
Od paní kadeřnice dostávám ještě vzkaz, že paní vinárnice mně už očekává na úvodní školení k prodeji vína ve své vinárně.
Nezbývá než si zabalit svoje oblečení do tašky místo toho holčičího a jít do práce. Na cestu jsem si nasadil sluneční brýle. Cesta do práce nebyla daleká, jen pár desítek metrů, a tak jsem to docela zvládnul bez problému. Samozřejmě tréning doma v kuchyni a pokoji byl jednodušší než chůze po chodníku a potkávat kolemjdoucí. Před vinárnou jsem byl krátce po jedenácté a paní vinárnice už čekala až zaklepám na zavřené dveře. Vlastně čekala až se objevím přede dveřmi, protože paní kadeřnice jí zatelefonovala, že jsem vyrazil na cestu do vinárny.
Měli jsme hodinu a něco na to, aby nová prodavačka dostala školení o tom, co a jak se má dělat a kde co je. Paní vinárnice se smála, že ona se číšnicí učila několik let a já to budu mít za pár hodin. Nakonec to nebylo tak složité i proto, že jsem měl už vše okoukané z návštěv vinotéky jako zákazník. Bylo domluveno, že první dny tam budeme spolu a postupně tam budu už jenom sama. Otevřeno bývá do devíti hodin večer. Takže od jedné odpoledne to bude osm hodin.
Aby fungovala statistika, tak se budeme s jejím synem střídat tak, aby vždy ob týden jsme byli stejný den v týdnu ve vinárně, samozřejmě ne každý den, nakonec jsme se domluvili, že dva až tři dny v týdnu jsou tak akorát.
Ještě jsme museli vymyslet, jak se budu jmenovat. Dostala jsem na šaty vizitku se jménem Bláža. Prý jsem jako žena podobná její spolužačce ze střední hotelové školy a ta se jmenovala Bláža.
Po prvním týdnu už paní vinárnice usoudila, že jsem se už zapracovala a že už můžeme spustit experiment. Vše potřebné jsem si nechal ve vinotéce s tím, že budu chodit do práce normálně a na místě se teprve převléknu do pracovního, to samé na konci budu odcházet normálně. Během prvního týdne jsem se zdokonalil i v nalíčení sama sebe a také jsem už podle paní vinárnice zvládal pohyb a gesta jako žena. Pochvalovala si, že jsem dokázal i mluvit jako žena, pravda i když trochu nižším hlasem, ale to opět komentovala, že ženy s hlubším hlasem jsou i více sexy pro okolí.
Spuštění experimentu proběhlo v pohodě a já se nakonec rozhodl, že Bláža bude chodit do práce a z práce z domova. Je časově jednodušší obléknout a nalíčit se v klidu domova a přijít až na otevírací dobu. Mezitím jsem si s paní vinárnicí začala tykat a už to nebyla paní vinárnice, ale kamarádka šéfová Andrejka. Docela zajímavé bylo i mé uvedení do komunity okolních sousedních obchodů a služeb. Postupně jsem se seznámila s paní z pekařství, vedle pak bylo řeznictví a další provozovny. Všichni to byli příjemní lidé a překvapivě mně vzali mezi sebe jako Blážu. To že pod sukní není to, co by tam podle oblečení a vnějších pohlavních znaků mělo být, jsem si nechala pro sebe.
Vlastní experiment už tedy začal a výsledky budeme řešit až po několika týdnech. První, co bylo zajímavé, a to mně upozornila Andrejka, že si zákazníci k nákupu dají na místě i dvojku vína, což dříve nedělávali. Já jako správná obchodnice jim to nabízím, kupodivu se mně to daří! Co mně zarazilo, že si dvojku dávají i ženy, zejména ty starší, a docela si chtějí i popovídat o svých aktuálních zážitcích a i problémech. Tak naslouchám a občas dám i radu.
Další skupina zákazníků jsou pánové a tam platí, že se mně do očí moc nedívají. Ale to je přesně to jádro experimentu. Prsa opravdu fungují jako efektivní prodejní nástroj. Další zajímavost, častá otázka je, kdy budu opět v práci. To se ptají ale všichni.
Je to také zajímavá změna. Minimálně 2 dny v týdnu jsem žena. Když mám směnu, tak už ráno rovnou oblékám holčičí věci a potom večer, utahaná z vinotéky, jdu rovnou spát. Co je k pobavení, tak jsem začala přemýšlet, že si musím koupit něco nového na sebe a udělat si tak radost. Také jsem se začala do práce vonět. Najednou jsem měla pocit, že musím i jako žena zajímavě pro okolí vonět. Opět to zafungovalo. Nikdo nic neříkal, ale pocit, že mně vnímají i podle vůně byl zjevný.
Nakonec asi všechny zajímá výsledek experimentu po 3 měsících. Tak oproti Andrejce jsem prodala o 27 % víc. Andrejky syn byl na polovině objemu tržeb oproti mně. Samozřejmě dýška jsem nepočítala, ale určitě jsem byla nejlepší.
BTC: 3KnQbHwdkpn3hMzvtXAQykTpw3BssKNY3N